Cenné papíry

Jistě jste už několikrát o cenných papírech slyšeli, takže ve zkratce o co se vlastně jedná? Cenný papír je jistá listina k uplatnění určitého nároku. Nyní si můžete jednoduše říct, že například taková stravenka, kterou si zajistíte oběd, by mohla být také cenným papírem a měli byste pravdu. Ovšem my se teď budeme zabývat cennými papíry poněkud hodnotnějšími. Ty mají předepsané náležitosti – tedy může jít o název, vytištěnou hodnotu, datum vydání, jméno toho, kdo jej vydal.
Zřejmě největším písmem často bývá uváděn název cenného papíru, tedy může to být – akcie, obligace, depozitní certifikát, šek, směna a tak dále. Vytištěná hodnota pak znamená hodnotu nominální, to je hodnota, kterou cenný papír představuje.
Uvedeme si konkrétní příklad. Máte-li 30 akcií nějaké nejmenované banky, s nominální hodnotou po 1 000Kč vlastníte podíl v této bance ve výši 30 000Kč.
Cenné papíry se však kupují a prodávají za jinou hodnotu, než je tato nominální. Zde se jedná o tržní hodnotu neboli kurs. Tento kurs může být nižší nebo i vyšší než je nominální hodnota cenného papíru. Právě tyto dvě veličiny závisí na poptávce a nabídce konkrétního cenného papíru. Tento kurs tak kolísá nahoru a dolů.
Ten, kdo vydal cenný papír, se nazývá emitent. Tímto emitentem může být stát, podnik, město nebo i jednotlivec.
Cenné papíry však mohou měnit své majitele. Zde je potřeba dát pozor na to, jak byl cenný papír vydán. Může to být:
- na doručitele – ten kdo cenný papír předloží, je považován za vlastníka. Proto jím může být každý, kdo jej dostane do rukou, stačí tedy pouhé předání někomu jinému.
- na jméno – zde je dáno jméno majitele, je zde napsáno a jakákoliv změna tak musí být písemně doložená.
- na řad – zde se uvádí řad jisté osoby. Tento cenný papír tak můžete změnit tím, že nového majitele napíšeme na jeho rub. Tento způsob se nazývá rubopis nebo také indosament.

Informace se týkají jen úvěrů, které nejsou spotřebitelské úvěry ve smyslu zákona 257/2016, sb. o spotřebitelském úvěru.

Cenné papíry